Evropský parlament rozhodne o migračním paktu. Řešení současné krize nepřinese
Diskuze o novém azylovém a migračním systému probíhají v EU již dlouhé roky. Významný posun nastal 20. prosince 2023, kdy Rada EU spolu s Evropským parlamentem dosáhly předběžné dohody na nových pravidlech migrační politiky. Na začátku února tuto dohodu potvrdili velvyslanci členských států EU (Coreper II, Rada EU). Ve středu 10. dubna bude o všech textech migračního paktu hlasovat plénum Evropského parlamentu.
Výsledná dohoda však vzbuzuje mnoho otázek a přináší spoustu problematických bodů, které neřeší příčiny migrace a soustředí se pouze na její dopady. Mezi tyto problematické body patří: zavedení solidárního mechanismu s jeho flexibilní složkou, každoroční ustanovené množství relokací nebo sdílená odpovědnost členských států za „search and rescue“ mise. Co však chybí, je důraz na předcházení migrace ve spolupráci s třetími zeměmi, zohlednění problému pašeráctví či cílený boj se zločineckými sítěmi.
Migrační balíček pod palbou kritiky
Česká vláda se nakonec při hlasování zdržela, ač části textu vyjednávala a dlouhodobě podporovala během svého předsednictví EU na podzim 2022.
S kritikou návrhu přichází i europoslanec Ondřej Kovařík z frakce Renew, který při středečním zasedání bude hlasovat proti návrhu. „Bohužel, migrační balíček v této podobě nemohu podpořit. Hlavním problémem je z mého pohledu to, že vůbec neřeší příčiny samotné migrace. Zjednodušeně řečeno čekáme, až problém přijde, nijak se nesnažíme mu předcházet. Současný migrační pakt EU řeší situaci, kdy jsou příchozí už na území EU, což je pozdě. Měl by řešit to, co jejich příchodu předchází,“ říká člen Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci.
Problematických pasáží je ale podle Kovaříka v migračním balíčku výrazně více. „Za naprosto zásadní problém považuji zavedení tzv. mechanismu flexibilní solidarity, zejména pak to, že se každý rok má v Evropské unii přerozdělit minimálně 30 tisíc azylantů do všech zemí, tedy i do České republiky. Toto je naprosto nová věc, která nikde v původních návrzích nebyla a bude do budoucna způsobovat obrovské problémy,“ Upozorňuje Kovařík.
Flexibilní solidarita zavazuje členské státy ke sdílení dopadů migrace a dává na výběr, zda přijmou určitý poměr azylantů, či se z této povinnosti vyváží zaplacením 20 000 euro za osobu nebo materiální pomocí zasaženým zemí. Kovařík by namísto takového mechanismu uvítal rozšíření spolupráce se třetími zeměmi. Europoslanec poukazuje na příklady takové spolupráce, které již jsou vyjednány a fungují, případně se aktuálně rozvíjejí. Patří mezi ně smluvní spolupráce Evropské unie s Tureckem, Egyptem, Tuniskem, Mauretánií nebo například i uzavřené dohody o vyřizování azylových žádostí mezi Itálií a Albánií, nebo Velkou Británií a Rwandou.
Právě solidarita je pojem, který je sice v migračním paktu velmi akcentován, ale podle Kovaříka opět v nevhodných příležitostech. „Státy se musí společně zaměřit na řešení příčin potenciálních migračních vln, ideálně tak, aby tento scénář vůbec nenastal. Migrační pakt se ale zaměřuje na něco úplně jiného, s takovým přístupem bohužel nelze souhlasit,“ uzavírá Kovařík.
